Jak zkrotit výdaje za jídlo a přitom nestrádat

Na Instagramu jsem udělala malou anketku na téma, co Vás hodně zajímá – kolik pro srovnání utrácíme měsíčně za jídlo. Dostala jsem skoro 50 odpovědí ve formátu částka a velikost rodiny, někteří doplnili věk dětí a další údaje, co mají vliv. Tady jsou výsledky a hned za nimi několik tipů, jak tuhle položku rozpočtu ještě vylepšit.

Když udělám ze všech údajů úplný průměr, tak měsíčně vydáme 3000/osobu. Je v tom samozřejmě nepřesnost, protože by to byla stejná částka pro dítě i dospělého. V reálu asi děti „projedí“ méně než dospělí, zejména proto, že sledujícími jsou převážně maminky opravdu malých dětí. Takže mi dává smysl vzít ještě v úvahu velikost rodiny.

Obecně se mi jeví, že vyšší výdaje mají dospělí bez dětí, ale neplatí to vždy. Ale opravdu tu mám víc než polovinu odpovědí za rodiny 2+1 a 2+2 nebo maminky samoživitelky, kde jste skutečně na těch 3000 na hlavu, nebo i méně. Výdaje rodiny 2+1 v průměru 9000 měsíčně, rodiny 2+2 zase 10400,-.

Co za tím vidím? Řekla bych, že se projevuje hodně to, že maminky na mateřské více doma vaří, což vyjde levněji, než stravování mimo domov. U početnějších rodin může hrát roli i to, že malé děti nesní to, co dospělí (moje zkušenost – 2 děti sní dohromady stěží jednu dospělou porci). Svojí roli podle mě hraje i to, že pokud je vás najednou víc na stejný příjem (nebo spíš nižší v případě mateřské), tak prostě nemáte na výběr a musíte se s tím poprat…

Také záleží, jak přesné informace jsem mi dali, zda jste počítali i jídlo v zaměstnání, ve školkách atd. Nebo vůbec jak přesně si svoje výdaje v REALITĚ sledujete. Často bývá realita odlišná od toho, co si člověk odhadne na papír do rozpočtu. Proto sledování moc doporučuju, třeba i odlišit v supermarketových nákupech jídlo a drogerii – pak víte lépe, která bije… Já se často také divím, když to vezmu důkladně.

Jinak sama za sebe se do zmíněných 10400 za rodinu 2+2 také vejdu. A mám pocit, že by to šlo ještě lépe. Dále v článku najdete tipy, které můžete využít pro ušetření. Myslím, že je dobré se nad tím občas zamyslet. Podle ankety, kterou jsem nedávno viděla a která se týkala rodin s dětmi 10+, tak musím říct, že s puberťáky nám ty výdaje raketově vystřelí 😃 Takže kdo je připraven, není překvapen😊.

Kdyby Vás k rozpočtu zajímaly nějaké pomůcky, najdete je v rozpočtovém minikurzu zde. Připravila jsem pro Vás samopočítací tabulky, eBook s tipy a podpůrnou Facebook skupinku na dotazy, kde také sdílím další inspiraci.

Po zveřejnění výsledků anketky následovala vášnivá diskuse o tom, jak mohou ostatní utratit tak málo. Došlo i na přestřelky ohledně kvality stravy a názorů na tu „správnou zdravou výživu“. O tom to ale vlastně není. Věřím, že ať vyznáváte jakýkoliv názor na to, co je správné a zdravé jíst, můžete využít následující tipy a svoji peněženku v oblastí jídla potěšit a přitom nijak nezhoršit kvalitu Vašeho stravování. Tady jsou…

Začínám mým favoritem. Tohle bývá dobré prozření, když máme pocit, že už prostě nejde ušetřit. Spočtete si zhruba hodnotu toho, co vyhazujete z nejrůznějšího důvodu do koše. To jsou peníze, které mohli případně zůstat na Vašem účtu. Osobně mi nejde v první řadě o to ušetřit, ale spíš mě vždy mrzí plýtvání. I když se ho tedy sama také dopouštím, nebudu tvrdit, že jsem dokonalá 😊.

Jak svůj odpadkáč zlevnit? 😊 V první řadě při nakupování. Mojí úchylkou bývala myšlenka, že musíme mít doma všechno = od každého něco. Nemusíme. Čím víc toho doma je, tím víc je zbytků… Dobré je mít alespoň přibližnou představu, co budete následujících pár dní jíst/vařit a nekupovat toho víc, než je reálné spotřebovat. Takový nákupní seznam je sice možná trochu retro, ale já jsem na něm dost závislá. Otázkou jsou také výhodná a velká balení – která nemusí být až tak výhodná, když půlku nestihnete spotřebovat…

Dále je to o tom, jak si to doma zorganizujete. Pokud doma držíte zásoby na déle než jeden den😊, je dobré v nich mít přehled. Pak se Vám nestane, že odněkud ze zapadlého kouta občas vylovíte něco, co má svých pár dnů slávy už za sebou. Během pár minut se dá přeskládat lednice a věci s končící dobou spotřeby vystavit více na odiv ostatním návštěvníkům. Ani mrazák není kouzelný a má svoje limity. Ve spíži jsou fajn nějaké vytahovací košíčky, aby šlo kouknout až dozadu. Co není vidět, může na svůj den čekat déle, než je zdrávo…Jednou takhle povídá můj brácha – vyhlašuju akci vyjídání mrazáku! Co?! Proč?! No máme tam toho už moc. No, byla to pravda, do mrazáku už se nevešel skoro ani ten mráz… Od té doby tuhle akci oba pravidelně vyhlašujeme. Já jedu od Vánoc dvojkombinaci vyjídání mrazáku a vyjídání spíže.

Během let jsem si uvědomila, že máme oba převzatý rodinný zvyk, že doma musí být zásoby. Vyplývá to asi z historie – před pár generacemi opravdu hrozil hlad, válka, bída, nebyli okurky v únoru… A my si to předáváme v rámci rodinných návyků. Přitom jsme si teď na vlastní kůži vyzkoušeli, že jídlo si koupíme vždy, i když Covid zavře vše ostatní…

Neříkám, že zásoby jsou špatně. Třeba takové domácí marmelády, co mi vydrží až do další sezóny, jsou prostě boží. Ale všeho tak nějak s mírou. Stojí za to se zamyslet, jestli to, co ve svých domácích zásobárnách provozujeme, je výsledek reálné nutnosti nebo nějaké podvědomé automatiky.

Z hlediska peněz jde o to, aby nám doma ty zásoby pravidelně neodcházely do věčných lovišť, zatímco na ně přes spoustu dalších balíčků, kelímků a dóziček ani nevidíme… Takže udržovat přehlednost a prostě konzumovat, dokud jsou poživatelné. Dlouho jsem měla třeba mrazák spojený s představou bezpečné úložky cca. 1 rok, ale to není pravda. Některé potraviny vydrží mnohem méně. Třeba chleba a pečivo jen 1 – 2 měsíce, ryby půl roku. Taky jsem netušila, že čím tučnější maso, tím kratší doba v mrazáku – tučné a mleté maso do 2 měsíců, drůbež 8 – 10 měsíců.

Taky záleží na tom, jak mrazíte – teplota by měla být -18 kvůli zdravotní nezávadnosti, důležitá je i rychlost zamrazení větších kusů. A taky třeba dobře vyfouknout vzduch, než tam ten balíček uložíte. A taky jde o to, že čím víc věcí tam ten kámoš mrazák má, tím víc jich musí uchladit a tím víc na to sežere… Elektřiny, že… A ta taky něco stojí… Mrazák je prostě pomocník proti plýtvání jídlem, ne muzeum 😊

Sama mám často zábrany, když z toho mrazáku odebírám nějaký kousek, jestli mi potom nebude chybět 😊 Zatím ještě nikdy nechyběl 😊 A občas se tahle akce může hodit, protože když přednostně vyjíte, co máte doma, odsunete výdaje za jídlo na později. A tím Vám zbydou volné peníze a nebude Vás to třeba nutit páchat takové harakiri, jako si půjčovat na Vánoce nebo opravu automobilu…

Slova jako sleva, akce, výprodej, výhodná nabídka, dárek zdarma a podobné na nás útočí denně tak intenzivně, že by člověk na obranu potřeboval skoro brnění, jako nějaký rytíř. Jasně, můžeme vypnout televizi, nekoukat na billboardy, vypnout internet a vymazat z mailu newslettery, ale… Mnohem lepší mi přijde obrnit se tak nějak vnitřně – de facto se stát vůči takovým lákadlům zcela imunní.

Jak na to? Tak třeba takhle. Pokud mám svůj cíl, kterého chci dosáhnout a který mě strašně nabíjí (třeba zbavit se půjček, naspořit dětem částku X Kč nebo být finančně nezávislá do X let), jsem rozhodnutá, že to dokážu a dělám pravidelně kroky k tomuto cíli (mám rozpočet, sleduji si výdaje, investuji), učím se nové věci a stoupám tak po tom pomyslném schodišti ke svému cíli, pak mě v tom stěží nějaký o 5 korun levnější jogurt může rozhodit  .

No, to bylo trošku přehnané, ale takhle nějak to funguje. Když vím, co chci a pevně si za tím stojím, tak mě nerozhodí, když mi někdo nabízí něco s nějakým marketingovým trikem. A vidím v tom i větší svobodu – nemusím se před reklamními triky schovávat, můžu si tu nabídku s klidným srdcem prohlédnout, prozkoumat, jestli je to pro mě a pomůže mi to dostat se tam, kde chci být. A pak říci ano, nebo ne. Jednoduché, ale zároveň strašně těžké…

Abych nebyla moc filozofická, tak trocha praktického provedení v každodenním životě. Tohle platí asi pro nákupy čehokoliv, ale konkrétně u jídla je to o tom, že se držím svého rozpočtu a svých priorit, co se zdraví a kvality týče a v rámci těchto mantinelů zapojuji veškerou kreativitu.

Nekoupím si balení 10 jogurtů v akci, když jim končí spotřeba za 5 dní a tolik jich doma běžně nesníme. XXL rodinná balení mě nevzrušují. Nekoupím si kompletní výbavičku na domácí přípravu sushi v Asijském týdnu, protože se dvěma malými prcky jsem ráda, že uvařím rizoto a takové sushi tvoření zavání rizikem syrového tuňáka nalepeného na stěně a řvoucího dítěte pomazaného wasabi pastou…. Díky kámo, ale spíš až tak za dva roky…

Klidně si koupím v akci to, co mám na seznamu a co jsem schopná spotřebovat do data trvanlivosti a nehroutím se, že jsem nevyužila všechny „slevy“, co byly. Ať je k nim sebelepší plyšák zdarma. Však ony ty slevy zase budou. Ať se Vám kdokoliv snaží tvrdit, že už nikdy. Budou. Tečka.

Pokud se Vám takovéto tipy hodí, nezapomeňte sledovat Facebook nebo Instagram, kde budou přibývat další, nejen z oblasti jídla. A za odměnu, že jste dočetli až sem, pro Vás mám ještě jeden bonusový tip…

Ač název zavání lecčím, budeme se bavit o velikosti porce, protože i tady se dá pro Vaši peněženku a vlastně i trochu pro Vaše zdraví něco udělat. My dospělí máme často v hlavě zabudované z dětství ono pravidlo, že se má dojídat, že budeme sedět u talíře, dokud to nesníme a „co by za to děti v Africe daly“. Takže většinou sníme, co je nám nandáno (nebo si nandáme), protože nechávat zbytky je jaksi neslušné a nepatřičné. Děti hrají trochu jinou ligu. Ty malé jsou zase schopné do krajíce chleba jednou otisknout zoubky a tím pro ně celé snídaňové snažení končí. A můžete na ně povolat 10 hladomorů v Africe a nic…

Doba je trochu jiná. Víc než smrt hladem nám v dnešní konzumní společnosti hrozí lehká či těžší forma obezity a peněženka zmasakrovaná půjčkami na věci, které „nutně potřebujeme“. Co se jídla týče, my dospělí můžeme zkusit místo maminčina hlasu o dojídání v naší hlavě poslouchat pro změnu svůj žaludek a aktuální chuť a to samé klidně respektovat u našich dětí a také – přizpůsobit tomu naše konání, co se množství jídla týče.

Z dětství mám zažito, že porce musely být obrovské, aby nikdo netrpěl hlady. Zajímavé bylo poznání, že v jiných rodinách může velikost porce vypadat docela jinak a třeba že domácí koláč na plech se dá nakrájet na mnohem menší kousky. Zkuste se nad tím zamyslet a zkusit porce přizpůsobit té skutečné spotřebě Vaší rodiny. Sledujte, co se skutečně sní a kolik zbývá. Není nutné každému dítěti namazat celý chleba, když sní stěží půlku. Možná zjistíte, že je zbytečné krájet celou okurku, protože půlka zbude.

Osobně postupem času chystám stále méně a raději následně doplňuju, než koukat na zbytky. On má člověk pořád nutkání ty zbytky po dětech dojídat a to zase způsobuje závadu na displeji osobní váhy a leze do peněz v podobě nutnosti kupovat větší velikosti oblečení, že… Je dobré pozorovat stravování Vaší rodiny a vzít to v potaz. Pokud třeba nakupujete ve větším maso a pak si chystáte balíčky do mrazáku, zamyslete se nad velikostí balíčku, případně si zařiďte flexibilitu – já třeba kuřecí stehna balím tak, aby k sobě nepřimrzla a šlo odebrat přesně tolik, kolik dnes čekáte strávníků.

Pokud u Vás dojídání zbytků v dalších dnech moc nefrčí, vařte tak, aby zbylo co nejméně. Vygooglit si pár receptů na zpracování zbylé rýže či pečeného/vařeného masa taky není od věci. Někdy mám obavu, jestli bude dost pro všechny, ale vždycky bylo. A kdyby nebylo, polosytého strávníka je možno docpat porcí zeleninky (nutriční terapeut tleská). Občas to u nás po nedělním obědě vypadalo, že (optikou mojí mamky) nemáme skoro nic a přitom to, co se našlo ve spíži, na pár kávových dýchánků v pohodě vystačilo.

A jsme u konce. Tohle téma mě stejně jako mnoho z Vás chytlo. Spojuje hodně myšlenek, co mám ráda – že rodinné finance ovlivňují každodenní zvyky, že žena může jako strážkyně rodinného krbu hodně ovlivnit výdaje za jídlo a obecně že témata ženy a finance k sobě patří a ženy by se o finance měly aktivně zajímat. Proč? To se dočtete v dalším článku zde.